Plastika představuje charakteristickou ukázku autorovy práce s modulárně konstruovaným tvarem a kontrolovanou geometrií. Objekt je sestaven z přesně broušených a následně lepených segmentů obloukových forem, které vytvářejí otevřenou, rotačně komponovanou strukturu. Nejde o uzavřený kruh, ale o fragmentovanou orbitu – kompozici, která pracuje s principem nedokončenosti a vizuálního napětí.
Z technologického hlediska je patrná vysoká preciznost opracování jednotlivých dílů. Hrany jsou čistě definované, povrchy střídají sametově matné a transparentně leštěné partie, což umožňuje světlu pronikat do vnitřního prostoru objektu a zároveň klouzat po jeho vnějších křivkách. Modré tónování skla není pouze barevným akcentem, ale aktivním výrazovým prostředkem – prohlubuje optickou hloubku, zjemňuje hmotu a podporuje dojem vzdušnosti.
Kompozičně plastika pracuje s rytmem a gradací. Jednotlivé obloukové segmenty jsou prostorově odsazeny a mírně natočeny, čímž vzniká iluze pohybu, rotace či plynulého oběhu kolem neviditelné osy. Vzniká tak dialog mezi plností a prázdnem – vnitřní prázdný prostor je stejně významný jako samotná skleněná hmota. Objekt tak balancuje mezi sochařskou hmotností a optickou lehkostí.
Významovým rozměrem může být interpretace tématu cykličnosti, nekonečna či energie v pohybu. Plastika neakcentuje narativ, ale spíše čistou formu a vztah světla, prostoru a geometrie. Její estetika se pohybuje na pomezí konstruktivního minimalismu a lyrické abstrakce, kde technická dokonalost podtrhuje emocionální účinek.
Celek působí harmonicky a vyváženě, přesto dynamicky – jako zastavený okamžik rotace, zachycený v průsvitné modré hmotě skla.
