Je to broušená skleněná plastika, která pracuje s typicky malivánkovským napětím mezi čistou geometrií a organickým vnitřním dějem.
Vnější hmota je z opticky čirého, precizně broušeného skla, poskládaná z ostrých, zalomených ploch. Ty vytvářejí architektonickou, téměř krystalickou strukturu, která lámáním světla působí pevně, klidně a racionálně. Hrany jsou čisté, přesné, bez dekorativnosti – důraz je na tvar a optiku.
Uvnitř této „schránky“ se ale odehrává kontrastní svět:
uzavřená barevná masa v tónech žluté, okrové, zelené a místy červenohnědé, která má tekutý, vláknitý, až proudový charakter. Připomíná proud lávy, sedimenty, podzemní tok nebo biologickou tkáň. Barevné linie se vlní, překrývají a vytvářejí dojem pohybu, jako by byly zachycené v okamžiku tuhnutí.
Důležitým prvkem jsou i drobné vzduchové bubliny, rozptýlené především v čiré části. Ty narušují dokonalost hmoty a dávají plastice život – působí jako stopy procesu, času, dechu materiálu.
Tohle je přesně ten typ práce, kterým je Karel Malivánek známý: sklo není jen krásný objekt, ale nosič napětí a skrytého příběhu, který se mění podle světla, úhlu pohledu i nálady diváka.
