Broušená skleněná plastika představuje kompaktní objekt založený na přísné geometrické konstrukci a precizním ovládnutí materiálu. Autor pracuje s kontrastem čiré masy a tmavě probarvené horní vrstvy, čímž dosahuje výrazného optického napětí mezi světlem a hmotou. Dominantním motivem je vertikálně orientovaný trojúhelníkový tvar, jenž je artikulován ostrými, přesně broušenými hranami a slouží jako nosný kompoziční i významový prvek.
Plastika se uplatňuje především v oblasti optických efektů: lom světla v hlubokém brusu vytváří vnitřní struktury, které se mění v závislosti na úhlu pohledu a osvětlení. Minimalistická forma, redukovaná barevnost a důraz na technickou dokonalost odkazují k tradici české studiové skleněné plastiky, kde sklo není dekorativním médiem, ale autonomním sochařským materiálem. Dílo působí klidně a vyváženě, zároveň však nese latentní dynamiku vycházející z geometrické ostrosti a vnitřní prostorovosti.
