Objekt má protáhlý horizontální tvar, složený z opakujících se, obloukovitě zakřivených segmentů. Jednotlivé části jsou precizně broušené, s hebce matným povrchem, který světlo nerozptyluje náhodně, ale měkce jej pohlcuje a filtruje. Díky tomu plastika nepůsobí chladně, ale spíše klidně a meditativně.
Vnější plášť z mléčně matného skla je rytmizován pravidelnými „řezy“, jež umožňují částečný průhled do vnitřního prostoru. Tam se objevuje sytě modré jádro, které vytváří silný barevný i významový kontrast – mezi zahaleným a odkrytým, mezi zdrženlivostí povrchu a vnitřní energií. Matné sklo zde funguje jako filtr: barva není agresivní, ale jakoby ztišená a kultivovaná.
Celek působí architektonicky – plastika připomíná schránku, konstrukci nebo rytmicky členěný korpus. Zároveň má však i organický nádech, jako by šlo o tvar odvozený z přírodních struktur, například obratlů, žeber nebo ochranného pouzdra. Typická je rovnováha mezi řádem, opakováním a jemnou variací, která dílu dodává vnitřní napětí.
