meditace nad řádem a přerušením – nad formou, která je jasně konstruovaná, a přesto si zachovává otevřenost a neukončenost.
Základním výrazovým prostředkem je fragment kruhu. Kruh – tradiční symbol celistvosti, kontinuity a dokonalosti – zde není nikdy uzavřen. Autor s ním zachází jako s rozpadlou jednotou, z níž zůstaly jen segmenty, které se k sobě vztahují, ale nikdy se zcela nespojí. Tím vzniká napětí mezi celkem a částí, mezi řádem a jeho narušením.
Modrá barva hraje klíčovou roli. Není dekorativní, ale kontemplativní – evokuje hloubku, chlad, odstup a ticho. V kombinaci s hmotností litého skla vzniká paradox: materiál je těžký a pevný, ale barevnost a světelné efekty v něm vyvolávají pocit ponoření a vnitřního prostoru. Světlo se uvnitř hmoty zpomaluje, láme a zdržuje, čímž se z plastiky stává spíše prostorová zkušenost než jen objekt.
