Tato práce, je komorním, avšak výrazově silným objektem na pomezí figurální stylizace a abstrakce.
Z výtvarného hlediska jde o vertikálně koncipovanou plastiku s důrazem na lineární rytmus a siluetu. Celkový tvar je založen na plynulé, esovité křivce, která evokuje charakteristický postoj volavky – štíhlost, napětí a soustředěnou klidnost. Autor redukuje realistické znaky na minimum a pracuje především se znakovostí formy, čímž zdůrazňuje podstatu motivu spíše než jeho popisnost.
Materiál hutního skla je využit v celé své hmotové a optické kvalitě. Plastika působí masivně, avšak díky vytahovanému krku a zužujícím se proporcím vyvolává dojem lehkosti a vzestupného pohybu. Barevnost je střídmá, avšak promyšlená: temné zelenošedé jádro je oživeno kontrastním červeným akcentem zobáku a jemnou oranžovou linií, která funguje jako vizuální vodicí prvek a současně rytmizuje povrch hmoty.
Světlo zde hraje důležitou roli – v hutním skle se láme a zpomaluje, což dodává objektu vnitřní hloubku a proměnlivý výraz v závislosti na úhlu pohledu. Plastika tak není statickým artefaktem, ale živou formou, která komunikuje s prostorem.
Celek lze číst jako ukázku moderního autorského přístupu k ateliérovému sklu, kde se propojuje sochařské myšlení, respekt k materiálu a cit pro symbolickou zkratku. Volavka zde není jen zvířecím motivem, ale nositelem elegance, bdělosti a ticha.
