Váza z dílny Karla Malivánka je příkladem českého ateliérového skla, v němž se střetává přísná geometrie formy s organickou, živelnou strukturou hutního dekoru. Transparentní blok funguje jako optické prostředí, které uzavírá a znásobuje pohyb zelené skloviny, evokující přírodní motivy – proudění, vegetaci či krajinu. Dílo pracuje s napětím mezi klidem tvaru a dynamikou vnitřního děje a zdůrazňuje světlo jako aktivní součást výrazu. Váza tak překračuje užitou funkci a blíží se autonomní skleněné plastice.
